Výprava do pravěku dne 22.5.2021
Přítomní: Natálka, Sedmikráska, Ostříž, Orlík, Jack, Blesk, Martínek, Zorka, Adam
Tak, a konečně je to tady! Můžeme společně na výpravu! Celých 5 dlouhých měsíců tu řádil coronavirus, ale na nás si nepřijde! I když dost pršelo, sešla se polovina natěšených Medvíďat. Ostatní děti měly bohužel dlouho plánované akce s rodiči, protože ti zatím ani nepočítali s tím, že se dá virus na ústup.
Sraz byl celkem v pohodě, až v 8,45 hod. V 9,00 jsme se přesunuli na autobus a v 9,42 jsme už stáli u kohoutovické hájenky. Cestou v busech jsme zkoušeli bobříka mlčení, naučili se tiché povely rukou a pravidla chování na táboře z legračních obrázků. Na první pokus zvládli mlčení všichni kromě Ostříže, Bleska a Martínka. Také byla vyhlášena soutěž o tři drápy z tygra šavlozubého: Jeden bude za mlčení, jeden za pěkné chování a jeden za statečnost. Pak se děti dozvěděly, že jsme se přesunuli do pravěku a pojmenovali jsme si tlupy - Lovci a Mamuti. Následovala hra "Na přepady" - kdy šla jedna skupinka napřed, někde na kraji cesty se schovala a ze zálohy a nečekaně na druhou skupinku vypálila své papírové koule. Celkem jsme vše opakovali 4x, vyhráli Lovci. Všechny to moc bavilo a ani to dlouho netrvalo, cesta uběhla jako po másle a byli jsme u rozhledny. Překvapila nás svou výškou (32 m) a krásnou stříbrnou konstrukcí, která se v lese dost vyjímala. Nejdříve jsme si ale na rozhlednu vylezli, pokochali se úžasným výhledem na všechny strany a pak si zahráli "Dobývání hradu", tj. jedna skupinka vylezla do prvního patra věže a pálila po skupince dole a ti zase na ni. Bylo to moc napínavé, každý měl tři životy, po výměně stran vyhráli zase Lovci. Pak jsme se s chutí najedli, zopakovali si opět táborový řád, chvilku se věnovali okolním rostlinkám a byl čas na odchod k Jezírkům. Ale opět jsme se vrátili do pravěku. Adam šel napřed a cestou trousil a trošku i schovával malé obrázky pravěkých příšer, no a my jsme je s nadšením hledali. Cestou jsme viděli stádo muflonů a předtím i několik veverek. Obdivovali jsme jejich mrštnost a rychlost, s jakou se šplhaly do korun stromů. Všude již byly plně rozvinuté listy stromů, zde hlavně dubů, buků, javorů, lip a habrů, u jezírka i kaštanů a vrb. Zářily vesele svou jarní světlou zelení, dokonce se přidalo i sluníčko. U jezírka jsme si sedli do přístřešku a vyměňovali si nasbírané obrázky, a to tak, aby měl každý co nejvíc druhů. Vyhrál Jack a Orlík, svorně jsme jim zatleskali. Pak byl vyhlášen malý průzkum okolí, což všichni kluci moc uvítali a zběsile pobíhali a klouzali se po rýně mezi jezírky.
Asi ve 14 hodin jsme se vydali na zastávku u divokých prasátek, tedy na Starou dálnici. Cestou jsme hráli hru "Pokračuj v příběhu", kdy měl každý říct jednu větu. No bylo to úžasné, jakou mají děti fantazii, vznikly příběhy, které se sice nemohly nikdy stát (např. mamut telefonoval pro záchrannou službu anebo si sedl do kadibudky), ale zato jsme se hodně nasmáli. Pak jsme se uklidnili hrou "Na lovce a mamuty", kdy šla Zorka kousek před skupinkou dětí, občas se pomalu otočila a všichni museli ztuhnout jako sochy. Kdo se pohnul, musel jít dozadu za Adamem. Dařilo se to skoro všem výborně, mrtvolek bylo jen málo. Na kraji lesa u ohrady s prasátky byly klády, tak jsme se tam nasvačili a Zorka slavnostně předala dětem získané drápy. Skoro všichni získali všechny tři, jen Blesk, Ostříž a Martin si ještě dokončí mlčenku. V úžasu jsme pozorovali bílou danělku, která se odtrhla od pasoucího se stáda a přišla se na nás zblízka podívat. Po chvíli vznešeně odkráčela...
Tak, a už je tu autobus, jede se domů! Ještě při přestupu u nemocnice jsme chvilku uzlovali a všichni dostali čokoládku z pokladu, který jsme ani nestihli hledat. V Bosonohách jsme byli coby dup - honem pokřik, rozdat poslední drápy Bleskovi a Ostřížovi a domů! Děti ušly skoro 8 kilometrů! Zapsala Zorka
